ČSN 73 0802:2009, ve znění změny Z3:2020 - článek 10.4.8.1

Do naší kanceláře zavolal jeden profesně působící projektant s konstatováním, že zřejmě přestal problematice PBS rozumět a bude si muset hledat jiné zaměstnání. Poté nám vylíčil svůj příběh:

Provedl výpočet odstupové vzdálenosti u dvou oken, jejichž okraje jsou od sebe vzdáleny více než normativních 0,6 • (d₁ +d₂); při zobrazení vypočtených hodnot za okraje oken se mu hranice požárně nebezpečného prostoru sousedních sálavých ploch překrývaly a územně příslušný HZS, na základě článku 10.4.8.1 ČSN 73 0802, po něm požadoval, aby ověřil hustotu tepelného toku v místech překrytí ...?

Pro srovnání je dále uveden celý text třetího odstavce nového ustanovení 10.4.8.1 ČSN 73 0802:2009, který se od doby vydání nezměnil:

Pokud se odstupové vzdálenosti pro jednotlivé požárně otevřené plochy určí výpočtem podle 10.4.9, musí se ověřit hustota tepelných toku v místech, kde se současně překrývají požárně nebezpečné prostory dvou sousedních požárně otevřených ploch. Tato hustota tepelných toků ve vzdálenosti stanovených odstupů těchto ploch nesmí být větší než 18,5 kW/m². Jsou-li hustoty tepelných toků do 18,5 kW/m², platí odstupové vzdálenosti pro jednotlivé požárně otevřené plochy (zpravidla pro jednotlivá okna).

Saturnin konstatoval, že tímto ustanovením autor textu + všichni ostatní, kteří jej bez připomínek odsouhlasili, anebo doporučili k vydání, překročili základní princip Einsteinovy obecné teorie relativity (stejně tak, jako nelze sečíst rychlost světla s jinou rychlostí pohybu, tak nejde sčítat tepelnou radiaci vyzářenou ze sousedících otvorů).

Intenzita záření šedého tělesa (= hustota sálavého tepelného toku) z libovolného otvoru posuzovaného požárního úseku, je již od roku 1879 vyjádřena Stefan-Boltzmannovým zákonem I₀ = Ɛ • (T_N + 273)⁴ • 5,67 • 10^-11 [kW/m²], kde Ɛ představuje emisivitu povrchu sálavé plochy [bezrozměrná veličina, v intervalu hodnot 0-1], T_N je normová teplota plně rozvinutého požáru a číselná hodnota 5,67 • 10^-11 představuje stálou Stefan-Boltzmannovu konstantu.

Jak velká část sálavého toku z požárně otevřené plochy dopadne na rovinu příjmovou, vyjadřuje polohový faktor Ф [opět bezrozměrná veličina, v intervalu hodnot 0-1].

Vliv polohového faktoru na skutečnou hustotu tepelného toku I_s , lze v místě dopadu vyjádřit vztahem I_s = I₀ • Ф.

Mimo okraj požárně otevřené plochy dochází k dalšímu poklesu hustoty sálavého toku, a to úměrně s rostoucím úhlem odklonu ψ od kolmé roviny - matematicky vyjádřeno rovnicí I_s = I₀ • Ф • cos ψ (Lambertův zákon).

Protože hodnoty Ɛ , Ф i cos ψ mohou dosáhnout max. hodnoty 1.0 a současné při jejich působení ve výše uvedených rovnicích, výhradně v rámci součinu, nikdy nemůže dojít ke zvýšení hodnoty radiačního toku (ani v místě „překrytí" dílčích hranic – vždy platí ta, která odpovídá geometricky většímu otvoru).

Jedinou proměnnou hodnotou ve S-B zákoně zůstává výchozí teplota sálání T_N, která je pro oba sousední otvory v rámci jednoho požárního úseku stejná.

Irelevatnost "normativní" hodnoty 0,6 • (d₁ +d₂) je na samostatnou diskusi.

Saturnin + František Pelc