Část normy s dotčeným ustanovením je dále uvedena v plném znění:

Vady norem editační povahy, např. když článek je zařazen v ČSN na jiné místo, než by mu příslušelo nebo dokonce do jiné kapitoly normy, řeší Saturnin sám. Stejně tak vady metodické, spočívající v současném velmi oblíbeném omylu, kdy návrhové požadavky na projektování PBS se formulují až v závěrečné „vysvětlující“ poznámce za příslušným článkem.

Po prostudování dotčeného ustanovení normy však Saturnin konstatoval, že autor se při jeho psaní dostal do „cyklické smyčky“, známé hlavně z programovaní (tj. když na konci nějaké postupně řešené úlohy se vracíme zpět na její začátek). Neboť v úvodní části první věty tvůrce formuluje, co dále může být součástí “skladového požárního úseku” a v navazujícím textu (v závorce) pak tento postup současně vylučuje, cituji: “kromě případů podle 4.2“. Saturnin se vážně podivuje tomu, proč si zpracovatel blíže nepřečetl, jak v první písmenné odrážce odkazového ustanovení 4.2 a) je uvedeno, že samostatné PÚ musí tvořit prostory pro skladování s půdorysnou plochou vetší než podle 4.1. Použitým řazením textu je v normě krásně dokolečka „vymalováno“ (tj. součástí požárního úseku skladu mohou být zase jenom sklady …). Takovou věc by podle Saturnina nevymyslel ani český genius Jára Cimrman.

Ještě, že nový článek vlastně neplatí, neboť při zachování tradice naší kanceláře, jeho uvedení na pravou míru by znamenalo následující:

• ustanovením 4.9 byl zcela porušen základní princip ČSN 73 0845, podle něhož tato dílčí norma vůbec vznikla, a to když jako součást PÚ skladu nejsou přípustné (až na dílčí výjimky) prostory, které svým způsobem užívání mohou být častější příčinou vzniku požáru (což nejen výrobní provozy a jeho technologie v řadě případů jistě naplňují);