FPlog.jpg(56 kb)

 Hlavní stránka

Opravník oblíbených omylů

Cílem této poněkud netradiční prezentace není poučovat technickou veřejnost. Uváděná fakta mají upozornit na případy řešení problematiky požární bezpečnosti staveb, které se s ohledem na četnost jejich použití mohou časem jevit jako správné.

POZNÁMKA Po letech vlastní podnikatelské činnosti v oblasti výroby požárně bezpečnostních zařízení jsem dospěl až k téměř absurdnímu zobecnění: “pokud se něco (jedno, zda úmyslně či neúmyslně) provede nesprávně a dotyčný subjekt zjistí, že mu to projde a prospívá, připadá mu to samozřejmě jako dobré řešení.

 

  1. Vždyť technické normy jsou stejně pouze doporučené – při podání žádosti o výklad normy se často uvádí stanovisko: “ …vždyť česká technická norma není podle zákona obecně závazná, a proto se její ustanovení nemusí tak striktně dodržovat!”. V tomto případě se jedná se o zásadní omyl. Skutečnost je totiž následující - požadovaná řešení, která jsou uvedena v “doporučených” technických normách lze dále použít bez dalšího průkazu. Pokud se projekt či vlastní realizace projektu od normou požadovaného stavu odchýlí, musí být tato odchylka prokázána jiným řešením (na srovnatelné bezpečnostní úrovni či lepší); v případě požárně bezpečnosti staveb ale vždy musí způsob odchylného řešení schválit územně příslušný hasičský záchranný sbor.

    2. Kromě toho obecně platný právní předpis (vyhláška č. 137/1998 Sb.) “zezávazňuje” ustanovení příslušných technických norem, buď pro určené druhy stavebních objektů jako celek nebo jejich závaznost deklaruje na dílčí části stavby, a to formulací ve tvaru: “ …požadavky požární bezpečnosti jsou dány normovými hodnotami”.

  2. Přechodná období při vyhlášení platnosti nové projektové normy – v době kdy končí platnost ustanovení jedné  projektové technické normy, kterou má následně nahradit nová (zejména taková, která obsahuje přísnější požadavky) se pravidelně objevují žádosti o specifikaci doby tzv. “přechodného období”- do jakého termínu se ještě může rozpracovaná projektová dokumentace předložit ke schválení v provedení podle předchozího znění normy. Přetrvávající omyl, jako pozůstatek minulých dob - od roku 1995 se v projektových normách požární bezpečnosti staveb žádné přechodné období nestanovuje. Nyní se i v České republice navrhování staveb, či jejich realizace má provádět v režimu dosaženého stupně poznání (vědy a techniky),a to při vlastní aktivitě zainteresovaných subjektů. Tomu odpovídá i koncepce zákona o tvorbě technických norem (zákon č. 22/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisu). Základní povinností státu je včasné zveřejňování oznámení o připravovaných návrzích norem a o vydaných normách ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Současně je povinností projednávat návrhy normy (tj. i poskytovat podklady) s každým subjektem, který se ve lhůtě po zveřejněném oznámení přihlásí.Zde je však hlavní kámen úrazu – z vlastní iniciativy být informován se nepřihlásí téměř nikdo, pasivně očekává vyhlášení přechodného období většina zainteresovaných.

    3. POZNÁMKA Často se pak situace řeší tak, že při předkládání požárně bezpečnostního řešení stavby územně příslušnému Hasičskému záchrannému sboru, se v kritickém časovém období opravují data předložení žádosti či datum zpracování dokumentace. Osobně zastávám názor, že posouzení předloženého projektu, zda odpovídá stavu technických norem, se provádí až k datu vydání stanoviska dotčeným orgánem státní správy a srovnání je provedeno (pokud předem nabylo dohodnuto jinak) vůči technickým normám platným k tomuto datu.

  3. Doporučující závaznost dílčího ustanovení normy– v některých žádostech o výklad normy bývá “přání otcem myšlenky”. Není proto možné doporučující formulaci normového požadavku např.: “se mají navrhovat zejména…” vyložit jako ustanovení závazné - tj. “musí být navrženy…”, popřípadě v jiné závazné formě (např.:“ se požaduje …, nelze použít…, apod.), a to ani v případech, kdy se jedná o nově navrhované objekty. Doporučující forma je často volena proto, aby případné provedení nenarazilo na realizační bariéru (např. nadzemní hydrant uprostřed komunikace) nebo se tímto ověřuje praktický dopad konkrétního požadavku – pokud se osvědčí může být, při další revizi normy, příslušné ustanovení formulováno jako závazné.

  4. Očekáváme kladné stanovisko – nebývá to obecným pravidlem, ale přesto existují žádosti o výklad normy (většinou v souvislosti s již realizovaným případem), které obsahují také formulací o kladném očekávání, většinou spojenou s dovětkem “ … fakturu zašlete na níže uvedenou adresu”. Výklady se však nepodávají proto, aby vždy uspokojily žadatele, ale z důvodů objektivně vyložit význam sporného ustanovení v kontextu s obsahem normy. Stanovisko musí být nezaujaté i proto, že v konečném důsledku slouží jako precedens oběma dotčeným stranám – t.j např. žadateli nebo územně příslušnému orgánu státní správy.

  5. Potřebujeme generální výjimku z technické normy – především to bývá aktivita dovozců různých materiálu, kterou lze obecně formulovat takto: “… máme v zahraničí odzkoušený nehořlavý materiál, vynikajících izolačních vlastností a v rámci výkladu normy od Vás požadujeme všeobecnou výjimku, že tento materiál, na bázi plastických hmot, lze používat bez omezení také v rámci České republiky”. Odbornou kvalitu předchozího sdělení nechci komentovat. V žádném případě mi však nepřísluší (ani jako zpracovateli konkrétní technické normy, či předsedovi Technické normalizační komise pro požární bezpečnost staveb) udělovat v rámci výkladu normy jakoukoliv výjimku. Institut povolení výjimky z českých technických norem byl zrušen a místo toho je zavedena možnost odchylného postupu od ustanovení českých technických norem. Tento postup však vždy vyžaduje průkazné provedení náhradních opatření pro konkrétní realizovaný případ a současně jeho schválení územně příslušným Hasičským záchranným sborem.

  6. V Evropě to jde realizovat a v ČR nikoliv – v zemích evropské unie neplatí žádné společné projektové normy, které by řešily požární bezpečnost staveb a ani se takové nepřipravují (výjimku tvoří některé předpisy pro dílčí požárně bezpečnostní zařízení). Proto je realizace konkrétních staveb vždy vázána na dodržení národních projektových předpisů, platných v příslušné zemi.

    7. POZNÁMKA Jednotlivé státy se v oblasti technické normalizace řídí společnou direktivou EU pro požární bezpečnost staveb – ta však obsahuje hlavně cíle, kterých má být projektovým řešením dosaženo). Jakým způsobem se základní požadavky splní, je již věcí konkrétního národního předpisu.

  1. Certifikace výrobků se nestihne za 14 dnů – pokud výrobce (dodavatel) má prokázat požadované vlastnosti výrobku povinnou certifikací musí vynaložit nemalé organizační i časové úsilí, aby celou proceduru úspěšně absolvoval. Základní zkouškou je požární odolnost – většinou se požaduje odzkoušení dvou vzorků (časově lze kalkulovat se dvěma týdny k výrobě vzorků, jejich osazení a kondicionování ve zkušebně, cca 2 týdny může trvat čekání v pořadí na vlastní provedení zkoušky a jeden týden k vypracování protokolu o zkoušce). Dále musí výrobce na nových vzorcích podstoupit předepsané mechanické zkoušky (pevnost, bezpečnost při užívání, hygienická nezávadnost, životnost, apod.). Tyto zkoušky se realizují většinou následně až po zkouškách požární odolnosti (protože jsou často limitujícím faktorem a čeká se na jejich výsledek). Po ukončení série mechanických zkoušek (v ideálním případě nutno kalkulovat s časem 2 až 3 týdny) musí příslušný certifikační orgán provést u výrobce povinnou kontrolu systému jakosti a kvality výroby a zpracovat výsledný certifikační protokol (kontrola + protokol - min. 1 týden spotřeby času). I když vše probíhá bez komplikací (tj. ihned na první pokus dobře dopadnou všechny předepsané zkoušky nebo prověrky) a certifikační orgány nejsou zahlceny prací pro jiné objednatele - je nutné, před uvedením prvního výrobku na trh, kalkulovat s časovou rezervou cca 3 měsíce. Jenže, chybějící prohlášení o shodě, k povinně certifikovanému výrobku, je stavebním úřadem označeno jako kolaudační závada a na dodání požadovaného dokladu je stanovena lhůta právě 14 dnů.

    2.

  2. Tak si necháme udělat posudek – v běžné praxi zatím častější postup, než dokládání požární odolnosti zkouškami. Tento problém považuji za nejvytrvalejší omyl. Vůči zkouškám, při kterých se podle jasně definovaných podmínek ověřují vlastnosti výrobků (při objektivní nejistotě dosažení příznivého výsledku), má totiž posudek jenom samé “výhody”. Především se dá se “stihnout” i do 14-ti dnů, jeho organizační i finanční náklady jsou v celkovém kontextu skoro zanedbatelné. Co je však nejdůležitější – protože je zpracováván za úplatu, konverguje pravděpodobnost kladného výsledku téměř trvale k hodnotě 100 %. Pokud příslušné orgány, “oprávněné osoby” i zainteresovaní posuzovatelé budou postupovat podle standardních procedur (kdy posudky se zpracovávají odbornými specialisty jen pro případy konstrukcí, které svými rozměry nebo atypickým provedením neumožňují ověřit splnění základních technických podmínek normovou zkouškou a pro určené konstrukce (např. uzávěry otvorů) jsou kromě toho předloženy další “oprávněné osobě” ke schválení správnosti použitých postupů), tak celé řadě vyhotovených posudků, a zejména těm dodatečným, konečně připadne zařazení do kategorie kam skutečně patří: “dražší sběrový papír”.

    3. POZNÁMKA Téměř absolutní míru nejistoty představují posudky na sendvičové konstrukce, v jejichž skladbě se vyskytují hořlavé hmoty. Ze své praxe v oblasti zkoušení požární odolnosti výrobků mohu potvrdit, že i sestava ve skladbě plech + minerální izolace + plech může při zkoušce vykazovat na neohřívané straně po určitou dobu trvalé hoření pyrolýzních produktů pojiva minerální plsti (tento jev může nastat i dříve než uplyne 30 minut od zahájení zkoušky - záleží jen na množství použitého hořlavého pojiva).

  3. Máme certifikát a jsme v pohodě – naopak čeká nás více povinností. Nedílnou součástí každého certifikátu je totiž protokol o certifikaci. Ten vždy obsahuje závěrečnou kapitolu “Podmínky platnosti certifikátu” – v různých obměnách, ale vždy musí být v jejich výčtu uvedena také podmínka: “Výrobce je povinen ohlásit jakékoliv změny týkající se vlastností certifikovaného výrobku příslušné Autorizované osobě (dále jen AO), která certifikát vydala. A to nejpozději do dne, kdy k těmto změnám dochází”. Aby, výrobce nemusel každou změnu geometrického rozměru, tvarového, variantního nebo materiálového řešení ohlašovat příslušné AO , zavedly nově převzaté zkušební normy (ČSN EN 1363-1:2000 a soustava navazujících norem) institut tzv. přímé nebo rozšířené aplikace výsledků zkoušek. Přímá aplikace představuje stanovený souhrn dovolených změn zkušebního vzorku ( po úspěšné zkoušce požární odolnosti). Tyto změny se při zhotovování výrobku zavádějí automaticky, aniž by výrobce musel žádat o další hodnocení, výpočet nebo schválení. Základní přípustné změny, které dovolují přímou aplikaci, jsou uvedeny v jednotlivých zkušebních normách - výrobce je musí dokonale znát, aby mohl v režimu “bez dalšího schvalování” nabízet na stavebním trhu své výrobky. Případné další podmínky pro přímou aplikaci mohou být uvedeny i jako součást zkušebního protokolu konkrétního výrobku.

    4. POZNÁMKA Na čas skutečně můžeme být v pohodě - pokud svou firemní filosofii postavíme jen na vydávání “Prohlášení o shodě” (z hlediska vnějšího vztahu výrobce x odběratel nebo výrobce x orgán státní správy je tímto aktem zákonná povinnost výrobce naplněna). V prohlášení stačí uvést jen odkaz na vydaný certifikát - žádné změny výrobku a jejich schválení v něm uvedeny být nemusí; je jen na vůli výrobce pokud prohlášení uzavře obecným konstatováním: “…že výrobek splňuje základní požadavky… a je bezpečný”. Případně porušování podmínek platnosti certifikátu však může být následně zjištěno – např. již při nejbližší prověrce kvality a jakosti výroby pracovníky AO, která musí být u povinně certifikovaných výrobků opakovaně prováděna.

  4. Inovace – místo posudku se zpracuje “rozšířená” aplikace – již se objevily první “vlaštovky”. Není věcně správné akceptovat rozšířenou aplikaci výsledků zkoušek, která nevychází z poznatků konkrétní zkoušky požární odolnosti. V kapitole “1 Rozsah platnosti” základní zkušební normy ČSN EN 1363-1:2000 je totiž dost jasně uvedeno, že odchylky (mimo rámec těch, co jsou dovoleny přímou aplikací) se řeší rozšířenou aplikací výsledků zkoušek. Tato aplikace, jak dále stanoví uvedená norma, vyplývá z hloubkového rozboru konkrétního provedení prvku a jeho chování při zkoušce, který je zpracován kvalifikovaným odborníkem. Základem pro vypracování rozšířené aplikace musí být příslušná zkouška (a nikoliv pouze sestava hotového výrobku, v horším případě již instalovaná na stavbě). Kromě toho u některých výrobků musí být rozšířená aplikace ještě předložena “oprávněné osobě” k potvrzení správnosti použitých postupů

    5. POZNÁMKA Ve smyslu dokumentu CEN/TC 127/N 1818 – DOC. N20-17-Rev 2, musí být také kombinace dvou zkušebních protokolů (i když samostatně odpovídají podmínkám přímé aplikace výsledků zkoušek) vždy posuzována jako rozšířená aplikace.

  5. Vlastník certifikátu pokryje produkt jiného výrobce – další z častých inovací. Aby prošla kolaudace objektu tak, za dohodnutou finanční úplatu, majitel příslušného certifikátu vydá prohlášení o shodě na požární uzávěr otvoru jiného “necertifikovaného” výrobce. Uváděný postup je pokračováním nedávné doby, kdy “obchodní cestující s požárními atesty”, kteří sice vlastnili protokol o požární odolnosti, ale sami nic nevyráběli, objížděli republiku a ochotně “zachraňovali” výrobce, kteří sami žádné požární zkoušky nikdy nedělali. Z pohledu dnešních předpisů může výrobce (na základě řádně uzavřené smlouvy) poskytnout jinému výrobku své obchodní jméno. Avšak s ohledem na podmínky prokazování požární odolnosti výrobků a jejich certifikace musí být jiný výrobek realizován v rámci přímé aplikace výsledků zkoušek. Jiný výrobce musí být oznámen příslušné Autorizované osobě jako změna podmínek platnosti certifikátu a provozovny tohoto výrobce požárních uzávěrů musí být zařazeny do systému kontroly jakosti, kterou u původního majitele certifikátu Autorizovaná osoba opakovaně vykonává. Při porušení těchto základní zásad riskuje majitel certifikátu jeho odebrání.

  6. Záměna stupně hořlavosti stavební hmoty A za konstrukční část druhu D1 – poměrně častý nesprávný postup. Základním principem konstrukcí druhu D1 je, že v požadované době požární odolnosti (tj. odpovídající zkušebním podmínkám plně rozvinutého požáru - s teplotami často výrazně nad 600°C) nezvyšují intenzitu požáru. Tuto podmínku však rozhodně nesplňuje jakákoliv dřevěná konstrukce, byť byla před svou montáží nebo dodatečně, opatřena ochranným nátěrem proti ohni – a to i když je u nátěru deklarováno (zkouškou podle ČSN 73 0862), že po jeho aplikaci lze dřevený vzorek zatřídit do stupně hořlavosti A – nehořlavý. Postup podle ČSN 73 0862 patří do kategorie zkoušek “reakce stavebních výrobků na oheň” a probíhá v diametrálně nižších teplotních podmínkách, než je zkoušení požární odolnosti.

    7. POZNÁMKA Chování požárního nátěru v podmínkách zkoušky simulující plně rozvinutý požáru je následující – vlivem vysoké teploty se bezprostředně po zahájení zkoušky aktivují ochranné látky – většinou dojde k napěnění nátěru; následně dochází k vysušování pěny, později k vzniku trhlin a postupnému odpadání kusů “pěny” z  povrchu chráněné konstrukce. V čase, který bývá téměř vždy kratší, než doba 15 minut ( tj, nejnižší požadovaná hranice požární odolnosti v ČR), dojde k vznícení a k  odhořívání původně chráněného dřeva. Hoření dřeva = zvyšování intenzity požáru.

  7. Obvodová stěna zkoušená podle ČSN 73 0855 není ekvivalentní s požární stěnou – velmi aktuální omyl, opět v související s posudky a prokazováním požární odolnosti halových objektů, jejichž charakteristické plechové krabice rostou v novodobých průmyslových zónách stejně rychle jako houby v sezóně (z ekonomických důvodů je fasádní panel ve složení plech + polyuretan + plech lacinější než sendvič ve skladbě plech + minerální vlna + plech). Při zkoušce obvodové stěny prováděné z vnitřní strany se jako limitní kritérium neposuzuje také celistvost konstrukce (např. možnost vyhořívání vnitřní izolace, která se projevuje průnikem plamenů na neohřívanou stranou). Mezními stavy jsou jen ztráta únosnosti či stability a dále překročení kritické intenzity sálání tepla. Při zkoušce obvodové stěny z vnější strany se již mezní stav, kterým je ztráta celistvosti, hodnotí. Ale podle zkušební metodiky uvedené v ČSN 73 0855 se konstrukce nezatěžuje na vyšší teplotu než 520°C ( což je už při požární odolnosti 15 minut teplota o 218°C nižší, než jaká platí pro zkoušku odolnosti proti ohni u vnitřních požárních stěn nebo u stropních konstrukcí).

  8. Deklarace požární odolnosti transparentní konstrukce jen odolností skla – dříve jsem tuto skutečnost hodnotil jako nejoblíbenější omyl na trhu. Všechny zkoušky požární odolnosti jsou ve svém principu koncipovány tak, že se posuzuje požární odolnost sestavy jako celku (tj. požární sklo + rám, do něhož je výplň upevněna). Výsledky ověřování vlastností samotných požárních skel proto nelze považovat za směrodatnou a průkaznou hodnotu požární odolnosti. Bohužel i nyní je ještě stává, že stolař vyrobí dveře nebo rám dřevěné příčky a dynamický obchodní cestující s “atestem na požární sklo” dodá výrobku požární odolnost.

  9. Dovezli jsme ze zahraničí materiál, má to německou značku hořlavosti B1 a budeme to prodávat v ČR– oblíbený omyl organizace obchodující s čímkoliv. Od roku 2002 se na uvedené případy vztahuje nová evropská norma (v ČR od 1.8 2002 jako ČSN EN 13501-1 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb - Část 1: Klasifikace podle výsledků zkoušek rekce na oheň), která pro použití v ČR připouští dvě možnosti - buď se výrobek odzkouší podle nových postupů a následně klasifikuje do jedné ze sedmi tříd reakce na oheň A1, A2, B, C, D, E a F nebo se v přechodném období do 31. 12. 2007 může využívat souběžné platnosti výsledků zkoušek stupňů hořlavosti stavebních hmot, provedených podle dříve platné zkušební ČSN 73 0862.

    10. POZNÁMKA Protože od 1. ledna 2004 přestala ČSN 73 0862 platit (a přechodné období pro platnost zkoušek hořlavosti podle zkušebních předpisů jiných států jsme v ČR nezavedli) musí být dovážený výrobek nově odzkoušen (buď v ČR či v jiné zemi CEN) a na základě získaných výsledků následně klasifikován do příslušné třídy reakce na oheň.

  10. Kouřotěsnost dveří prokazovaná posudkem – při prodeji asi měsíc provozované administrativní budovy se řešila také problematika jak upravit stávající požární + kouřotěsné dveře, aby se alespoň zavíraly. Následně z dokladové části vyplynulo že: certifikát byl vystaven pouze na prosklené požární dveře odzkoušených rozměrů 800 x 1970 mm a předělené dvěmi vodorovnými příčkami; dveře nejsou dodány ve shodě se zkoušeným vzorkem, ale výrazně širší 1100 x 1970 mm a bez jakékoliv střední dělicí příčky; týden před kolaudací objektu byl zpracován Posudek kouřotěsnosti, kde autorizovaný inženýr v oboru požární bezpečnosti staveb rozšířil na "hlavičkovém papíru" Autorizované osoby požární vlastnosti výrobku také na kouřotěsnost (u ní se odvolává na protokol o zkoušce kouřotěsnosti, jejímž vlastníkem je právnická osoba, jež k využití nedala žádný souhlas) a posudek je schválen pouze vedoucím pobočky požární bezpečnosti, do níž zpracovatel organizačně spadá.

    11. POZNÁMKA Nechci zde polemizovat o věcech, které spíše patří do kategorie "zneužití" (tj. využívání protokolů z vlastnictví třetích osob nebo stav, kdy zpracovaný posudek je formálně schvalován jen organizačně nadřízeným a nikoliv jinou, na zpracovateli nezávislou odbornou autoritou). Omylem je především skutečnost - proč byl objekt zkolaudován, když vyhláška Ministerstva vnitra ČR č. 202/1999 Sb., kterou se stanoví technické podmínky požárních dveří, kouřotěsných dveří a kouřotěsných požárních dveří, stanoví v §3 odstavci (4), že ověření splnění technických podmínek požárních dveří, kouřotěsných dveří a kouřotěsných požárních dveří se provádí vždy normovou zkouškou, s výjimkou případů uvedených v odstavcích (5) a (6) tohoto paragrafu. V odstavci (5) je specifikováno (např. u dveří upravených pro konkrétní stavbu), že lze ověření provést v rámci rozšířené aplikace výsledků zkoušek jako součást odborného posudku, jehož správnost je ověřena k této činnosti autorizovanou laboratoří nebo k tomu příslušnou Autorizovanou osobou - možná výjimka se však vztahuje jen na položku "požární dveře" (kategorie "kouřotěsných" nebo "kouřotěsných požárních dveří" však není do výjimky v odstavci "(5)" zahrnuta).

  11. Posouzení požární odolnosti dveří výpočtem - v dobách developerské krize jde o znovu se vracející případ. Takže opakuji - posoudit v rámci úspor navrhovaný, či již instalovaný výrobek pouze výpočtem, odporuje přijatým zásadám prokazování požární odolnosti dveřních sestav. V daném případě lze postupovat výhradně podle rozšířené aplikace výsledků zkoušek, jejíž definice (deklarovaná převzatými klasifikačními evropskými normami) zní, cituji: "výstup procesu (včetně aplikace stanovených pravidel, které mohou zahrnout výpočtové postupy), který na základě jednoho nebo více výsledků zkoušky podle stejné zkušební normy předvídá výsledek pro varianty vlastností výrobku a/nebo jeho zamýšlených konečných aplikací".

    12. POZNÁMKA V případě požárních dveří musí být zpracovaná rozšířená aplikace výsledků zkoušek, předložena “oprávněné osobě” k potvrzení správnosti použitých postupů. Oprávněnou osobou je ve smyslu příslušného zákona buď určená "akreditovaná laboratoř" nebo "autorizovaná osoba". Aby nevznikaly pochybnosti, je schvalovací režim institucionální záležitostí dvou různých subjektů; rozhodně nezahrnuje případy, kdy jedno oddělení "oprávněné osoby" napíše posudek a druhé oddělení, či nadřízený pracovník téže instituce jej schválí.

 

  1. Nedosáhne-li se příslušného stupně požární bezpečnosti stačí vymezit odstup – návrhová chyba, která se řadí mezi zásadní omyly. Kromě normami specifikovaných výjimek (obvodové stěny nebo jejich části nezajišťující stabilitu objektu a v objektech do výšky 45 m také nosné konstrukce uvnitř požárního úseku, které nezajišťují stabilitu objektu, dále nenosné konstrukce uvnitř požárního úseku a střešní pláště) musí ostatní stavební konstrukce vykazovat požadovanou požární odolnost - odpovídající určenému stupni požární bezpečnosti. Ten charakterizuje požární bezpečnost stavebních objektů a vyjadřuje celkovou schopnost stavebních konstrukcí čelit požáru z hlediska jeho rozšíření i zajištění stability konstrukcí objektu.

    2. POZNÁMKA Vytvoření odstupové vzdálenosti představuje pouze dílčí požárně bezpečnostní opatření k zamezení šíření požáru před požárně otevřenými plochami. Jako konečné řešení ji lze použít pouze u samostatně stojících, jednopodlažních objektů (tvořících jeden požární úsek), a to ještě s výjimkou jednopodlažních objektů určených pro bydlení nebo ubytování.

  2. U požárně dělicích konstrukcí typu EW chybí výpočet hustoty tepelného toku – statisticky nejčetnější omyl. Nelze navrhnout konstrukci typu W (EW či REW) jen tak bez dalšího průkazu nebo alespoň bez upozornění na související limitující podmínky (např. geometrická velikost, stavební konstrukce v okolí, druh výplně, vzdálenost trasy úniku apod.). V souladu s ustanovením 5.3.5 ČSN 73 0810:1996 je potřebné u každé projektované požárně dělicí konstrukce typu W(kde limitujicím faktorem je hustota tepelného toku) provést kontrolní výpočet a ověřit, zda tato konstrukce nemůže být zdrojem ohrožení osob nebo šíření požáru – vlivem sálání tepla z povrchu zahřáté požárně dělicí konstrukce. Limitní hodnoty jsou 10 kW/m2 (v ose únikového pruhu) nebo 15 kW/m2 (ve vzdálenosti 1,2 m od povrchu) v prostorech mimo únikové cesty.

  3. Luxferová stěna je navržena jako požárně dělící typu EI – téměř klasický omyl. Konstrukčně sice skleněná tvárnice představuje vzduchovou mezeru hermeticky uzavřenou mezi dvěmi vrstvami poměrně tlustého skla. Jenže v tomto případě vzduch nepůsobí jako standardní izolační vrstva, protože teplo se přes něj sdílí radiací z povrchu ohřívané vrstvy skla a dále také prouděním přes vytvořené trhliny . Průměrná teplota neohřívaného povrchu většinou již v  patnácté minutě zkoušky přesahuje stanovený limit pro izolační kritérium I (tj. vzrůst o140°C vůči počáteční teplotě); ve 20 minutě zkoušky již dosahuje teplota na odvrácené straně hodnoty cca 300°C, ve 30 minutě přesahuje 400°C, ve 45 minutě již činí 600°C a případně v 60 minutě se blíží 700°C, což je již v oblasti měknutí použitého skla.

  4. Záměna orientace požárního skla ze svislé do vodorovné polohy – s ohledem na zcela jiný průběh zkoušky požárního skla při jeho vodorovném uložení (zejména větší průhyby, rychlejší odpadávání dílčích částí apod.) není možné prokazovat požární odolnost vodorovného uložení požárních skel (nebo v  úhlu k horizontální vodorovné rovině menším než 70°) protokoly o zkouškách, které jsou vystaveny pro svislé konstrukce. Tato zásada se vtahuje na všechny druhy požárních skel a to většinou již od nejnižší hodnoty požární odolnosti 15 minut.

  5. Dáme tam obyčejné bezpečnostní sklo (stejně to nikdo nepozná) – dnes už pozná. Pokud je konkrétní požadovaný rozměr tabule čirého, vrstveného, požárního skla dodáván přímo původním výrobcem, tak je každá tabule skla označena nemazatelným nápisem (leptáním nebo pískováním v některém z rohů). Většinou je uvedeno o jaký obchodní druh se jedná, případně typové požární označení nebo tloušťka. Složitější prokazování může nastat, pokud je sklo řezáno na konkrétní rozměry až u distributorů (většinou však smlouva o možnosti řezání skla mimo výrobu, obsahuje také doložku o značení jednotlivých tabulí). Nejslabším článkem tohoto systému jsou dvouvrstvá požární skla (většinou mají odolnost proti ohni 15 výjimečně 30 minut) – tato skla může na menší kusy rozřezat každé sklenářství. Pokud v takovém případě nastanou pochybnosti o druhu použitého skla, existuje “kapesní” měřící zařízení (na laserovém principu), které dokáže změřit počet vrstev skla v sestavě, rozliší tloušťku požárně aktivní vrstvy a to nejen v běžné tabuli skla ale také ve dvojskle.

  6. Nesprávné určení odstupových vzdáleností u jednopodlažních objektů – při určování odstupové vzdálenosti střešního pláště ve vodorovném směru (nad jednopodlažním objektem, který nemá požární strop) se většinou jen separátně stanoví odstup od střešního pláště (bez dalšího průkazu pro kritickou hustotu tepelného toku 87 kW/m2) a separátně pak od obvodové stěny. Protože mezi střechou a další částí objektu neexistuje horizontální požárně dělicí konstrukce (případný požár probíhá v celém prostoru současně), musí se obě dílčí odstupové vzdálenosti porovnat s  odstupem určeným podle průměrné intenzity sálání tepla z obou vymezujících konstrukcí (vypočtená jako současně působící ze sálavé plochy, kterou tvoří průmět střešního pláště do roviny obvodové stěny a dále ze sálavé plochy vymezené příslušnou obvodovou stěnou). Za výslednou odstupovou vzdálenost se pak považuje vzdálenost větší.

  7. Dveře užší jak 1.1 metru jako započitatelný východ ze shromažďovacího prostoru – nově vznikající omyl. Jako započitatelný východ ze shromažďovacího prostoru nemohou být navrženy jednokřídlové popř. dvoukřídlové dveře o světlé šířce menší než 1.1 metru, a to ani v případě, pokud bude takových dveří navrženo bezprostředně více vedle sebe. Unikajícím osobám se shromažďovacího prostoru se musí okamžitě uvolnit východ o nepřerušené průchozí šířce nejméně dva únikové pruhy.

  8. Nahrazení vnitřních hydrantových systémů přenosnými hasicími přístroji – opět jeden častý a dlouho oblíbený omyl. Spočívá v tom, že v konkrétním místě se místo jednoho přenosného hasicího přístroje instalují kusy dva. Odmítnutí takového postupu je velmi prosté – minimální požadavek příslušné technické normy je průtok 0,3 l/s po dobu 30 minut. Při náhradě jednoho vnitřního odběrního místa přenosným vodním hasícím přístrojem o náplni 10 l, to srovnatelně představuje 54 ks přístrojů. A to přitom vůbec nesrovnávám dostřik hasicího přístroje a hydrantu.

  9. Nesprávné porovnání předpokládané doby evakuace pro shromažďovací prostory – výslednou dobu evakuace osob tu jednotlivými započitatelnými východy nelze srovnávat s mezní dobou evakuace tu,max = 3 minuty (deklarovanou v článku B.8 přílohy B ČSN 73 0831:2001); tato hodnota slouží pouze pro určení dovolené délky únikových cest, při podrobném řešení evakuace. Srovnání je nutné provádět s časovým limitem te stanoveným podle článku 9.1.2 ČSN 73 0802:2000, ve kterém ještě zplodiny hoření a kouř nezaplní posuzovaný prostor do úrovně 2,5 m nad podlahou. Nebo v případech, kde je již instalováno samočinné odvětrávací zařízení s limitem t´e podle článku 5.3.5.2 ČSN 73 0831:2001.

  10. Nepřípustná aplikace doby zakouření v požárním úseku nevýrobního objektu - příklad nově vznikajícího omylu. Při projektu požárně bezpečnostního řešení se zjistí, že normovým požadavkům nevyhovuje navržená délka nechráněné únikové cesty. Jako odchylné řešení (které se předloží orgánům HZS ke schválení) se stanoví předpokládaná doba evakuace tu, která se porovná s dobou zakouření te (určenou podle rovnice č. 17 u článku 9.1.2 ČSN 73 0802:2000). Pokud je splněna podmínka tu <te, tak se považuje odchylné řešení za vyhovující. Uvedený postup nelze akceptovat, protože časové údaje podle této rovnice se mají aplikovat zejména u požárních úseků shromažďovacích prostorů - které vždy reprezentují určitou (větší) půdorysnou plochu. Pro dispozičně menší místnosti jsou skutečné časy zakouření prostoru (od stropu až do výšky 2.5 m nad podlahou) výrazně nižší - např.: pro standardní teplo uvolněné konvekcí Qk = 1 MW a světlou výšku hs = 4 m, dosahuje pravděpodobná doba zakouření pro místnost o ploše S = 100 m2 hodnoty te = 19 sekund; pro srovnání - podle rovnice č. 17 činí te cca 150 sekund (další informace viz komentář v Demonstrační části).

  11. Snížení počtu východů z objektu - stejně všichni chodí hlavním vstupem. Při navrhování budov, ve kterých se soustřeďuje větší počet osob (shromažďovací prostory), je zaveden nový požadavek, který má omezovat vznik panikové situace - tzv. "započitatelné východy". Jejich minimální počet v příslušném prostoru je stanoven normovou hodnotou. Pokud se provozovatel rozhodne zastavět započitatelný východ (např. v prodejním prostoru regálem), protože si toho stejně nikdo nevšimne, riskuje výrazné prodloužení doby evakuace osob v případě požáru (nedávno jsem pro jedno obchodní centrum počítačově simuloval předpokládanou evakuaci osob, při snížení počtu započitatelných východů z pěti na tři - navýšení evakuačního času proti původnímu řešení činilo 130 sekund; jen pro ilustraci, co to znamená - doporučená hranice limitního pobytu osob v zakouřeném prostředí se ve vyspělých zemích pohybuje kolem 90 sekund).

    12. POZNÁMKA Pokud převládá názor, že možnost vzniku požáru ve shromažďovacích prostorech obchodního typu, se pohybuje v dlouhém časovém horizontu, tak uvádím, že opak je pravdou. V současné době máme v ČR již v provozu 100 hypermarketů (o ploše 5000 až 10000 m2 a 15 obchodních center s plochou (nad 10 000 m2). Celková součtová plocha uvedených prodejních jednotek již dosahuje 1 * 106 m2 a při statistické pravděpodobnosti vzniku a rozvoje požáru na ploše pro styk se zákazníkem (p1 = 1,4 * 10-6 události /m2/rok) to představuje v rámci ČR vznik jednoho požáru za 260 dnů !

  12. Při provozu shromažďovacího otvoru “nesvítí” označení východů – shromažďovací prostory s provozem při zatemnění, v šeru nebo se světelnými efekty (kina, divadla, diskotéky, taneční, či jiné zábavní kluby apod.) mají nefunkční nouzové osvětlení, a to buď u všech nebo u některých z požadovaných nouzových východů (“ … my tady přece provozujeme kino a to zelené světlo nám stínilo přímo na promítací plátno …”). Neakceptovatelný je i argument, že nouzové osvětlení se zapne ihned při zjištění požáru systémem elektrické požární signalizace v daném prostoru (paniková situace může totiž nastat i z jiných příčin, než je vznik požáru v daném prostoru). Normový požadavek je proto zcela jednoznačný – všechny značky musí být osvětleny a viditelné po celou dobu provozu výše uvedených shromažďovacích prostorů. Příslušná technická norma připouští, že značkou nemusí být jen klasické nouzové svítidlo ( i to však lze v určitém směru vhodně odstínit), ale také značka viditelná i při zatemnění na základě luminiscenčního efektu.

    13. POZNÁMKA Paniková situace, jejímž průvodním znakem je vznik font na únikových cestách, podle současných poznatků ze simulačních případů evakuace osob z výše uvedených shromažďovacích prostorů, vzniká již do 10- ti sekund od prvotního impulsu. Proto informace o situování nouzového východu musí být trvalá a jakékoliv časové zpoždění v označení východu i předpokládané únikové trasy je nežádoucí.

  13. Výzdoba shromažďovacích prostorů - přestože dosavadní skutečnost, se kterou jsme téměř denně konfrontováni v tuzemských obchodních centrech nám ukazuje, že výzdoba, reklamní panely či jiné dekorace nejsou ve shromažďovacích prostorech nijak omezeny - opak je pravdou. Zavedením nové ČSN 73 0831:2001 se pro uvedená vnitřní zařízení a úpravy stanoví (v normativní příloze E) omezující požadavky. Všechny použité dekorační materiály musí splňovat stanovená kritéria hořlavosti (nedojde k jejich zapálení do 20-ti sekund) ; kromě toho podložky pro nalepení papírových či jiných fólií musí vykazovat při zkoušení hořlavosti (po dobu pěti minut) přírůstek teploty nejvýše 50 °C.

  14. Kontaktní zateplovací systém s izolací polystyrénem je bezproblémový - velmi oblíbený omyl, prosazovaný zejména realizačními firmami. Všichni svorně argumentují tím, že přídavný zateplovací systém je umístěn na nehořlavé konstrukci obvodové stěny, a proto se nemůže nic stát. Bohužel opak je pravdou, o čemž svědčí mj. i případ rozsáhlého požáru obchodního centra, dostavěného v roce 2003. Ze spisu o požáru, který vznikl neodbornou manipulací se zábavní pyrotechnikou ve venkovním prodejním stánku, vyplývá, cituji:

    15. "K rozšíření došlo vlivem vystřelujících světlic, které z místa požáru létaly všemi směry. Odletující pyrotechnické výrobky přenesly požár na okolní automobily a na budovu Shoppingcentra".

    "Od dekorace nad vstupem do objektu došlo k rozšíření požáru na vnější plášť budovy (zateplený polystyrénovými deskami, s tkaninovou sítí vmáčknutou do tmelu a vrstvou vnější omítky) a přes okna v obvodovém plášti, se požár přenesl do budovy."

    "Dle předložených dokladů byl použít pěnový polystyren typ PSB-S-15 – stupeň hořlavosti C1".

    "Šetřením bylo zjištěno, že k  šíření požáru mezi požárními úseky, které nebyly zcela požárně odděleny nedošlo - požár se šířil po vnějším plášti a přes požárně otevřené plochy (okna) se dostal do budovy".

    POZNÁMKA Uvedené konstatování, že požár se po plastové izolaci vnějšího pláště objektu a následně okny zpět do budovy, šířil rychleji, než požárně neodděleným vnitřkem objektu, vyvrací výše uvedený omyl ještě průkazněji, než standardní zdůvodnění - kdy podle příslušných zkoušek reakce na oheň je uvedený zateplovací systém klasifikován jako celek do třídy B, tj. "přispívá k požáru" (akceptovatelné, kvalitativně vyšší třídy, musí splňovat klasifikaci A2, tj. "přispívá k požáru nevýznamně" nebo A1, tj. "nepřispívá k požáru"); tím, že systém "přispívá k požáru" je nutné, každou úpravu výchozí nehořlavé obvodové stěny nového objektu (izolací polystyrénem, nepřesahujícím třídu reakce na oheň E), zařadit mezi konstrukční části druhu DP2 a každá taková novostavba je následně zatříděna jako hořlavý konstrukční systém, se všemi omezeními, které se k tomuto konstrukčnímu systému vztahují.

  15. Volné propojování vnitřních prostorů je trend - pokud se tak děje uvážlivě, ještě nemusí jít o oblíbený omyl. Ale rozhodně se jím stává, pokud jednotlivé dílčí prostory, které volně (bez požárního oddělení) navazují na společnou vnitřní komunikaci (pasáž, obchodní galerii nebo atrium), současně neumožňují evakuaci osob druhým směrem. Splnění této podmínky je závazným normovým požadavkem pro realizaci "volného propojení". Vůči tomu neobstojí tvrzení, že řada těchto dílčích prostorů není určena pro více než 100, či 200 osob, což příslušná ČSN připouští. Ano dovoluje, ale jen pro prostory, které jsou ze všech stran ohraničeny stavebními konstrukcemi. Chápu, že provozně nebo ekonomicky není takové řešení zrovna efektivní. Ale v oblasti požární bezpečnosti staveb stále platí princip navrhování s "předběžnou opatrnosti". K tomu uvedu jeden nepřehlédnutelný statistický údaj - pravděpodobnost vzniku a rozvoje požáru v obchodně-zábavním centru, které soustředí 100000 m2 propojených ploch, činí jednou za 7 až 10 let.

  16. Dveře s panikovým kováním blokované elektromagnetickým systémem  - velmi častý současný omyl (zřejmě vedený jakousi snahou o úsporu provozních nákladů). V řadě provozovaných objektů jsou na únikové východy, s instalovaným panikovým kováním, osazeny blokovací elektromagnetické systémy, trvale udržující dveře v zavřené poloze, které se uvolní až po aktivaci zařízení elektrické požární signalizace (EPS). Jenže podle příslušné výrobkové ČSN EN 1125 slouží panikové kování pro jakýkoliv bezprostřední, nouzový únik osob z objektů, a to bez ohledu jaký druh rizika v objektu  právě nastal. Což v dnešní době rozhodně není jenom požár, na který reaguje zařízení EPS - proto zmíněná norma jednoznačně požaduje, aby dveřní křídla s instalovaným panikovým kováním se uvolnila do jedné sekundy po stisknutí madla a bez ohledu na jakýkoliv pomocný způsob odemykání, či zamykání musí ovládání madla umožnit kdykoliv okamžitě východ (navíc u EPS je základní reakční doba zařízení 60 -120 sekund, a to nemluvím o případném nastavení režimu „opakování hlášení“ pro potlačení možných planých poplachů).

  17. Zaručeně “nehořlavý” polystyrén -tentokrát nejde o omyl, ale přímo o neskutečně oblíbený blud, který se pandemicky rozšířil po revizi ČSN 73 0810 v roce 2009. Má přímou souvislost se státní dotační politikou a zodpovídají za něj pánové, kteří jsou při správné motivaci dostatečně názorově flexibilní. Pro blaho zainteresovaných subjektů vytvořili jakýsi fiktivně inteligentní polystyrén, který na fasádě i zcela nového objektu nepůsobí až do výšky 12 m žádné problémy (vůbec se k němu nemusí přihlížet), mezi 12 až 22,5 m výšky může při požáru vyvolat jen dílčí problémy a teprve od výšky přes 22,5 m se najednou stává hořlavým a již se nesmí dále používat.

    Přitom normovými zkouškami zjištěná fakta jsou taková, že pokud je odpovídající izolační polystyrén překrytý fasádní mřížkou + nehořlavým stěrkovým tmelem a tenkovrstvou fasádní omítkou, tak i při nejlepších výsledcích zkušebních testů je možné příslušný kontaktní zateplovací systém zařadit z hlediska reakce na oheň - nejvýše do třídy B (tj. stále jsme v kategorii stavebních výrobků, které přispívají požáru). A pokud se provede zkouška podle převzaté ČSN ISO 13785-1:2010, tak při zkoušce, která sice českou “modifikací” zkrátila požadovanou dobu působení případného požáru z výchozích 30-ti na 15 minut, je jednoznačně prokázáno, že po takto “zateplené fasádě se požár šíří (k tomu je možné dále doplnit, že při počítačové simulaci požáru v bytě s běžným vybavením, lze v úrovni okenních otvorů naměřit vyšší tepelné působení - než standardních 100 kW, což je podle zmíněné normy zvolený tepelný výkon zkušebního hořáku).

    POZNÁMKA   Inspirativním příkladem hořící zateplené fasády může být ne tak dávno hojně distribuované CD, s video nahrávkou demonstrační zkoušky šíření ohně po fasádě, která dne 8.9.2008 proběhla v areálu CSI,a.s. Praha - a kde přihlížela celá řada osob, co jsou dnes členy příslušných technických normalizačních komisí a subkomisí, které výše uvedené normy doporučily k užívání.

  18. 34 (1).gif(634 b)
    V závodech zainteresovaných subjektů „o co nejlevnější nabídku“ provází tento omyl řadu soutěží u veřejných zakázek a současně jde o omyl generovaný vlivem fenoménu, kdy plasty se stávají základním konstrukčním materiálem tuzemského stavebnictví - konkrétně jde o „povědomí“, že pokud střešní plášť vyhovuje evropské klasifikaci třídy reakce na oheň pro vnější povrch střechy, konkrétně v ČR BROOF (t1), anebo BROOF (t3), tak pod povrchem vložená hořlavá izolace, se nemusí členit pásy, které nešíří požár, a to na plochy max. 1500 m2.

    V této souvislosti se sluší konstatovat, že zmíněná „Klasifikace podle výsledků zkoušek střech vystavených vnějšímu požáru“ se vztahuje pouze (výhradně…) na variantu řešení, jak zabránit přenosu požáru z hořícího objektu na objekty sousední.

    POZNÁMKA Tento přenos může probíhat dvěma způsoby, a to úletem hořících částí, zpravidla podporovaný vlivem meteo-situace (tj. částice mohou dopadnout na povrch sousedních střech i ve značné vzdálenosti od ložiska požáru) a dále radiací (tj. zejména tam, když střecha sousedního objektu se nachází v požárně nebezpečném prostoru právě hořícího objektu). Uvedeným způsobům šíření požáru pak odpovídají pravidla z EU dvou převzatých zkoušek – při typu (t1) je vzorek z vnější strany zatížen jen teplem z hořících částí; při typu (t3) je vzorek z vnější strany zatížen teplem z hořících částí, při současném působení větru a sálavého tepelného toku.

    Technická veřejnost si různé přílepky, vepsané po roce 2008 „anonymními autory“ do soustavy ČSN řady 73 08xx, vysvětluje velmi flexibilně. Proto je nutné zdůraznit jeden ze čtyř základních principů PBS, konkrétně zabránit šíření požáru uvnitř objektu – aby nedocházelo k rozsáhlým a z hlediska podmínek vedení zásahu obtížně hašeným požárům, je nutné střešní konstrukce/střešní pláště každého objektu provádět buď z nehořlavých hmot, anebo hořlavé materiály, instalované v ploše střechy, členit na menší, požárně předělené celky; přípustnou limitní plochou pro dělení je v současné době 1500 m2.

    Proto nelze akceptovat návrhový stav, kdy střešní plášť s hořlavými prvky, dokonce jako celek bez požární odolnosti, nemusí být členěn na menší plochy a na druhé straně stejné, příp. analogické materiály, instalované bezprostředně nad požárním stropem posledního nadzemního podlaží, takové řešení závazně mít musí.

    Pro informaci je dále uveden výčet obou základních normových požadavků:

    POZNÁMKA: Současně pro střešní konstrukce, které nejsou provedeny nad požárním stropem posledního nadzemního podlaží, platí další normové ustanovení, kdy v konstrukcích střech a podhledů stropů nesmí být použito hmot, které při požáru (při požární zkoušce podle ČSN 73 0865) jako hořící odkapávají a odpadávají (a to již při ploše podlaží větším než 250 m2).

 

  1. Je jedno jaký samozavírač dáme na požární dveře – rozhodně to jedno není a hlavně v těch případech, když se použije ten nejlacinější. V první řadě je konkrétní typ samozavírače odzkoušen v rámci opakovaného zavírání, při mechanické zkoušce životnosti (ne každý druh totiž působí na dveřní křídlo stejnou silou). Proto se změny musí ohlašovat příslušné AO, která vydala certifikát. Ve druhém případě, pokud se nepoužije samozavírač, deklarovaný výrobcem pro použití na požární dveře, dochází (hlavně u požárních uzávěrů typu EW) cca ve 30 minutě požární zkoušky ke ztrátě těsnosti pláště samozavírače. Následně vyteče tlumící olej a tím, že není upraven pro použití na požární dveře, může nastat jeho vznícení od horkého povrchu nebo  dojde k zapálení v prahové spáře. Výsledný efekt se vždy klasifikuje jako ztráta celistvosti. Proto výměna typu samozavírače za jiný, než požární, nepatři do režimu přímé aplikace výsledků zkoušek, kdy se změny zavádějí automaticky bez dalšího schválení.

  2. Jeden samozavírač na dvoukřídlových dveřích – velmi permanentní omyl, který se v ČR rychle naučili i zahraniční investoři. V rámci “úspory nákladů” se samozavíračem opatří jen aktivní křídlo požárních dveří. Tento postup je většinou zdůvodňován tím, že do kapacity únikových cest se v daném případě stejně započítává jen šířka aktivního křídla. Protože se požárně bezpečnostní řešení každé stavby navrhuje vždy pro nejméně příznivou provozní variantu (tj. může být otevřeno také neaktivní křídlo), deklaruje příslušná projektová norma (ČSN 73 0810) - že samozavírací zařízení musí být instalováno na všechny otevíratelné části požárního uzávěru (výjimku představuje pouze prokazatelné trvalé uzavření neaktivního křídla - tj. bez přídavných mechanických prostředků nejde neaktivní křídlo uvolnit). Současně se musí zajistit správné a funkční uzavření jednotlivých části (většinou pomocí koordinátoru postupného zavírání, popř. vhodným tvarovém řešením střední spáry).

  3. Panikové kování pouze na dveřích u východů ze shromažďovacího prostoru – další z řady “úsporných” omylů. Abychom předešli často používanému postupu, kdy ostatní dveře instalované v trase únikové cesty, již nebývají osazeny panikovým kováním, tak jsme systémovou zásadu “panikové kování po celé trase úniku” uvedli taxativně v nové ČSN 73 0831:2000, a to hned 2x. V článku 5.3.6 se stanoví, že všechny východové dveře, započítané do kapacity únikových cest ze shromažďovacího prostoru i dveře na pokračujících únikových cestách musí být vybaveny panikovým kováním. Pokud se touto únikovou cestou dostaneme do sousedního požárního úseku, tak je ve vysvětlující poznámce k čl. 5.3.1.1 znovu uvedeno, že pro vybavení dveří v těchto prostorech opět platí ustanovení článku 5.3.6.

  4. Mechanické omezení funkce panikového kování – v dané souvislosti se spíše než o omyl jedná o vážnou požární závadu, bránící vytvoření podmínek bezpečné evakuace osob ze shromažďovacích prostor. Provozovatel objektu se shromažďovací funkcí vedený snahou, aby mu nouzovými východy neodcházely či naopak nevstupovaly do objektu osoby mimo jeho kontrolu, většinou mechanicky omezí funkci panikového kování. Dikce technických norem je v tomto případě zcela jednoznačná – požadované horizontální madlo panikového kování musí po stlačení (i osobami bez dřívější znalosti tohoto zařízení) umožnit okamžité uvolnění dveřního křídla ve směru východu - za méně než jednu sekundu (tj. jedním souvislým pohybem dojde k uvolnění všech západek a zajišťovacích prvků, bez pomocí klíče nebo jiného předmětu či zařízení). Bez ohledu na jakýkoliv pomocný způsob odemykání anebo zamykání, který je zabudován, musí ovládání madla umožnit kdykoliv okamžitě východ.

  5. Odstranění značky znázorňující použití panikového kování – aby osoby “volně” neprocházely (záměrně či neúmyslně) nouzovým východem ze shromažďovacího prostoru, bývá (většinou až po kolaudaci) odstraněn grafický symbol znázorňující způsob použíti instalovaného panikového kování a nahrazen jiným sdělením – např. textem: “…nepoužívat, chráněno alarmem !!!”. Tímto způsobem si na úkor požární bezpečnosti majitel nebo nájemce objektu, či jeho obsluha snaží jenom usnadnit své povinnosti. U nouzových východů ze shromažďovacích prostorů je požární bezpečnost direktivně nadřazena ostatním bezpečnostním prvkům (např. vstup či výstup nepovolaných osob, ochrana proti krádeži, vloupání apod.). Tuto skutečnost musí provozovatelé uzavřených prostorů, kde se soustřeďuje větší počet osob respektovat, a to po celou provozní dobu shromažďovacího prostoru. Proto trvale platí, že každé dveřní křídlo “nouzového” východu musí být na vnitřní straně (nad horizontálním madlem panikového kování) opatřeno značkou znázorňující jeho použití – logickým doporučením je, aby značka byla dostatečné velikosti (alespoň 200 x 200 mm) a v barevném kontrastu od povrchové úpravy dveřního křídla.

  6. Místo chybějících kouřotěsných dveří instalujeme požární dveře – častý omyl zejména v dobách, kdy sortiment kouřotěsných dveří na tuzemském trhu byl minimální či žádný nebo i dnes, jako řešení použité na přechodnou dobu. Běžné požární dveře však nejsou těsné proti proniku kouře ani náhodou. Křídla požárních dveří včetně zárubní jsou totiž konstrukčně navrhovány až pro fázi plného rozvoje požáru (např. dotěsnění mezery mezi zárubní a křídlem nastane vlivem tepelných podmínek cca nad 150°C, což může běžně trvat až 10 minut – do té doby se z dveřní sestavy na neohřívané straně poměrně intenzivně uvolňují zplodiny hoření). Naopak kouřotěsné dveře se navrhují pro úvodní fázi rozvoje požáru, kdy probíhá evakuace osob a celá dveřní sestava musí bránit prostupu i “studeného” kouře a to z časového hlediska bezprostředně po jeho vzniku. Vůči požárním vyžadují kouřotěsné dveře i jejich zárubně jiné konstrukční řešení k "uzavření" spár - většinou “měkká” těsnění na křídle i na dosedacích plochách zárubní a také samočinné “vyplnění” prahové spáry mezi dveřním křídlem a podlahou.

  7. Po kolaudaci vyměníme kování vstupních dveří a budeme je trvale zamykat – oblíbený provozní omyl, který je zdůvodňován snahou kontrolovat u objektu nebo jeho části režim výstupu i výstupu osob. Cílový požadavek příslušných ČSN je naopak následující - dveře jimiž prochází úniková cesta musí být opatřeny kováním (včetně uzavíracího mechanismu), které umožňuje jejich snadné otevření a svým zajištěním nesmí bránit evakuaci osob.

    Ještě podrobněji specifikuje cílový požadavek základní direktiva EU pro stavební výrobky (Směrnice rady 89/106, zveřejněná v Ústředním věstníku EU No 94/C 62) - v části "Požární bezpečnost staveb je v článku 4.3.1.8.3 pro uzamčené dveře na únikových cestách je stanoveno, cituji: " Bezpečnostní mechanismus musí umožňovat, aby osoby mohly při evakuaci používat a procházet dveřmi (např. východovými), které při normálním užívání mohou být uzavřeny, a to bez použití klíčů nebo jakýchkoliv jiných nástrojů, aniž by to zdržovalo evakuaci prostoru".

    8.

    POZNÁMKA U stávajících objektů obecně platí, že má být po dobu užívání zachován takový stav jaký byl předmětem kolaudace.

  8. Je jedno jakou kliku osadíme na požární dveře - oblíbený dodavatelsko-obchodní omyl. Požární dveře, typových rozměrů mohou být výrobcem dodávány do obchodní distribuce bez vrchního kování (standardně je tvoří klika se štítky) - aby si zákazník poté mohl sám zvolit z nabízeného širokého sortimentu vrchního kování. Pokud je na požární dveře instalována plastová klika, musí být vždy prokázáno, že takové výrobek byl jako součást požárního uzávěru odzkoušen.

    9. POZNÁMKA Při zkoušce požární odolnosti dveří s plastovými klikami se ověřuje, jestli hmota odkapávající z kliky na tepelně exponované straně dveří, se nevznítí v prahové spáře mezi křídlem a podlahou. Současně se testuje, zda se hořlavý plast nevznítí na neohřívané straně křídla, a to s ohledem na přehřátí kovové výztuhy, která tvoří jádro plastové kliky - v obou případech se jedná o kritérium celistvosti E, které nelze prokázat posudkem či výpočtem.

  9. Klíč v zasklené skříňce, tlačítko vedle dveří nebo otvírání křídla čipovou kartou - stále častější omyl, který se týká trvale uzavřených dveří na únikových cestách. Od budov ústředních institucí až po sídla nejmenších privátních společností lze konstatovat, že zajištění kontrolovaného pohybu osob ve směru ven z objektu (tj. zájem provozovatele), totálně paralyzuje požadavky požární bezpečnosti (tj. zájem státu) umožnit občanům bezpečnou evakuaci v případě vzniku požáru či jiné mimořádné situace. Paniková situace před východem může nastat i v čase kratším než 10 sekund, a to zejména v prostorech se soustředěním většího počtu osob. Pro předcházení vzniku panikové situace se mají dveře ve směru úniku uvolnit ze zavřené polohy jedinou operací - do 1 sekundy od úplného stisknutí dveřního kování (jehož použití je z konstrukce výrobku zcela zřejmé - např. klika). Dobu do jedné sekundy i jediné operace rozhodně nezaručuje postup spojený s vyjmutím klíče ze skříňky, jeho zasunutím do zámku a následné odemčení dveří. Za stejně nevyhovující je třeba považovat časovou prodlevu způsobenou hledáním příslušného ovládacího tlačítka a jeho aktivaci nepoučenou osobou nebo analogický postup, kdy tlačítko je nahrazeno snímačem čipové nebo magnetické karty. Vše co je zde uvedeno ve vztahu k uvolnění dveří ve směru evakuace osob, platí také pro systémy kontrolních závor, turniketů či obdobných zařízení, které přehrazují únikové cesty z objektů. Rozhodně nesprávným řešením je také postup, kdy všechna výše uvedená zařízení se, bez schválení příslušnou institucí, namontují na dveře či do únikových cest až po provedení kolaudace objektu.

    Kromě toho je nutné upozornit i na další omyl, který je běžně spojován se samočinně otvíravými křídly. Odpovídajícím dveřním kováním, umožňující včasné uvolnění zavřených dveří ve směru uniku, musí být vybavena také dveřní křídla ovládaná motoricky (pro představu lze uvést případ automaticky vodorovně posuvných, východových dveří z objektu na volné prostranství, které se neotevřou, protože při mimořádné situaci došlo k výpadku či vypnutí el. proudu). Kováním ve směru úniku musí být vybaveny i dveře samočinné otvíravé zařízením elektrické požární signalizace (neboť u zařízením EPS dochází k signalizaci požáru zpravidla do 120-ti sekund od jeho vzniku).

    POZNÁMKA Pro upřesnění je uvedeno plné znění příslušného článku novelizované ČSN 73 0810:

    5.5.9  Požární uzávěry (jakož i dveře – uzávěry bez požární odolnosti) vyskytující se na únikových cestách musí mít ve směru úniku osob kování, které umožní po vyhlášení poplachu (nebo po jinak vzniklém ohrožení) otevření uzávěru ručně či samočinně (bez užití klíčů či jakýchkoliv nástrojů), ať již uzávěr je běžně zamčený, zablokovaný či jinak zajištěný proti vloupání apod.

    10. Hlavní stránka