Na začátku kalendářního roku se sluší poděkovat za zaslaná vánoční přání i za projevenou důvěru a přízeň v loňském roce. Přesto nelze opomenout nedávnou událost, která mi z profesního hlediska evokuje jinou tragédii, a to požár v 11. podlaží bytového domu v Bohumíně.

Když jsme s vnukem 21. prosince odložili v suterénu lyže, převlékli se a k podvečernímu čaji si v televizi pustili ČT 24 (jiný český kanál totiž v Rakousku nevysílá), začala se na nás z obrazovky valit čirá hrůza – osamělý střelec na Karlově univerzitě. Do zpravodajství z místa činu opakovaně zařazovali sdělení ministra vnitra ČR, že pachatel ve škole zabíjel legálně drženou zbraní, anebo že policie byla na místě včas, v řádu jednotek minut:

Soudného člověka především napadne otázka, k čemu „obyčejný“ student VŠ tuhle útočnou pušku doma legálně potřeboval (když jim na dvorku neběhají divoké šelmy, ani neválčí drogové kartely). Možná až do onoho dne většina z nás žila v domnění, že v ČR nákup takových věcí podléhá procesu schvalování, při kterém se pořízení „samopalu“ do domácnosti automaticky zamítá, anebo se státem velmi, velmi pečlivě eviduje. Současné sdělení o zásahu policie na místě v řádu minut (při kadenci vyšších stovek ran za minutu z této zbraně), mi připadalo pouze jako výmluvná mantra pro laickou veřejnost.

Poznámka: Potom jsem spíše sledoval zahraniční stanice, které se českou předvánoční tragédií rovněž zabývaly. V komentářích převažovaly dvě otázky - zda neselhal systém, když jeden student humanitního oboru mohl mít doma zaregistrováno tolik zbraní a zda tuzemská policie vykonala všechny adekvátní kroky v hodinách, které uplynuly mezi vraždou otce pachatele a následnou střelbou na filozofické fakultě? Jenom doufám, že analogicky jako v Bohumíně, se za „zásah“ proti pachateli nebudou jednou udělovat medaile…

Dovolím si zařadit krátkou profesní glosu k vyhlášení výsledků mezinárodní soutěže, po níž v některých médiích přidali k vítěznému návrhu titulek: „Dubaj před pražským hlavním nádražím“. Dominantním prvkem přestavby má být dřevěná nosná konstrukce:

V souvislosti s vestavbou obchodních jednotek do prostoru stávající odbavovací haly a návazné simulace současné evakuace osob jak z metra, tak z vlastní železniční stanice, vychází za nynějších provozních podmínek simulace evakuace osob (vůči případnému zakouření) jen tak tak. Podle vítězného návrhu však bude evakuační trasa, vzhledem k výstupu na volné prostranství, významně prodloužena. Přitom ani náhodou neuvažuji, že transparentní část střechy, místo kaleného skla, bude tvořit nějaký odlehčený plast.

Poznámka: Jinak proti použití dřeva nic zásadního nemám. Snad jen připomenutí, že časem nebude jeho vnější povrch tak svěží, jako na začátku provozu nebo na výše uvedené vizualizaci.

Strategie ústředí HZS v oblasti nových projektových předpisů pro garáže (tj. usnadnit především práci zasahujícím jednotkám), může u problematiky znalých osob vzbudit jen soucitný úsměv. O aktuální situaci blíže vypovídá titulek Hospodářských novin ze dne 7.12. 2023 Hasiči konečně řekli, jak má vypadat parkování elektroaut v garážích. Stání prodraží až o stovky tisíc.

V článku se uvádělo, že pracovní skupina pod vedením hasičů po několikaměsíční debatě hlásí shodu na klíčových požadavcích, které by měly současné garáže splňovat, (tj. aby v nich elektrická auta mohla stát a využívat nabíjecí místa). Tyto požadavky se podle textu článku mají následně uplatnit v chystané vyhlášce ministerstva vnitra, která by mohla začít platit na konci roku 2024. K tomu pan redaktor přidal stesky developerů, jak se stavby garáží výrazně prodraží a zhorší tím v ČR dostupnost bydlení (nechyběly příklady „zaručeného“ zvýšení nákladů na jedno parkovací místo – v případě EPS o zhruba 40 tisíc korun, dále drastický růst až o 210 tisíc při instalaci SHZ a o 450 tisíc při kumulativním použití požárního větrání). Titulek táhne, a tak se článek bezprostředně po uvedení zařadil mezi nejčtenější:

Nejsem příznivcem lobbistických skupin jakéhokoliv druhu (státních ani privátních). Proto, coby řádný předplatitel HN, jsem napsal šéfredaktorovi deníku, aby manipulativní článek z webu stáhli. V e-mailu jsem uvedl informace o tom, že za pár let, při hromadném přechodu na baterie s pevným elektrolytem, vůbec nemusí nastat žádný problém, dokonce ani s jejich dobíjením. Dále, že v garážích nemá být prioritou bezpečnost zasahujících hasičů, ale vytvoření bezpečných podmínek pro únik osob, právě ještě před příjezdem hasičů, které v našich garážích chybí dodnes (tj. viditelnost a rychlé dosažení únikové cesty osobami přítomnými v prostoru garáže – třeba maminka s dvěma dětmi v autosedačce). K textu jsem připojil také odkazy na komentáře, které na webu opakovaně publikuji, s dodatkem, že žádné developerské ani zásahové cíle hasičů mě nijak neovlivňuji v nestranném posuzování dané skutečnosti.

Poznámka: Přitom je škoda, že v celém článku nebylo uvedeno nic konstruktivního. Třeba o tom, že zabezpečení stanovišť nabíjení může mít jen lokální rozsah (jako aktivní uživatel el. vozu zatím zpravidla nacházím na příslušných místech max. 4 nabíjecí místa)…

Až do Rakouska dorazil jedno prosincové odpoledne z ČR e-mail s prosbou o názor, z něhož cituji podstatnou část: Pro zajímavost posílám nový systém výkladu článků projektových norem. Jedná se o metodické listy, které se zpracovávají ve spolupráci s aktivem PBS ČKAIT. Každý metodický list se oficiálně schválí členy TNK 27 a poté bude zveřejněn na webu České agentury pro standardizaci. V příloze byl připojen konkrétní metodický list, který kromě zavádějícího textu obsahoval obrázek, kde trasa jediné únikové cesty, prochází dále třemi navazujícími požárními úseky.

Žadateli jsem proto přímo z lyžařského svahu odepsal (s vnukem si při jízdě děláme přestávky) - na první pohled to musel napsat nějaký principy PBS nepolíbený člověk, neboť na obrázku jde pouze o jedinou NÚC a chybí tam zásadní sdělení, že v takovém případě všechny navazující PÚ musí být bez požárního rizika. Pak jsem si večer přečetl celý doprovodný text a shledal, že „výkladová“ komise se v konkrétním metodickém listu „střelila do vlastní nohy“ a obratem napsal ředitelce Odboru standardizace ČAS:

Poznámka 1: Tak nevím, pokud budou ustanovení technických norem vykládat komise, jejichž členové u tvorby těchto norem nikdy nebyli, jde vlastně o analogickou činnost k působení někdejších komisí interrupčních (tam zpravidla zasedal jeden soudruh lékař důchodového věku + vybraní zástupci/zástupkyně lidu, kteří se u aktu početí rovněž nikdy nevyskytovali).

Poznámka 2: Později jsem se dozvěděl, že hlavním problémem nebyla věcná náprava vady, ale spekulace o tom, kdo mi dotčený e-mail poslal…???

V průběhu mé podnikatelské činnosti, poradenské firmy pokaždé upozorňovaly na finanční pravidlo: „firma krvácí z malých ran“. Soudím, že pro výdajovou stranu státního rozpočtu to platí stejně. Pokud se touto optikou zaměřím na jednu z tisíců dílčích položek (např. epidemii výskytu generálů v ČR) lze konstatovat:

• Soudný člověk může akceptovat jejich působení v armádě a případně jednotlivé kusy u policie. Ale generálské výložky u hasičů, celníků, vězeňské nebo tajných služeb by neočekával ani náhodou.
• Není složité dohledat, že v letech 1998 až 2023 bylo v ČR jmenováno do generálských hodností celkem 406 osob (309 vojáků, 40 policistů, 24 hasičů, 6 celníků, 17 bachařů a 10 rozvědčíků).
• Rozpočtové mzdové náklady na cca polovinu z nich, dosud působících ve služebním poměru, lze rovněž dohledat. Aktuálně, včetně odvodů, činí 536 miliónu Kč/rok.
• Druhá polovina, co již odešla z aktivní služby, může až do své smrti pobírat výsluhové příspěvky. Aktuálně v ročním úhrnu 220 miliónů Kč (průměrná výše výsluhového příspěvku se u generálů uvádí ve výši cca 90 tisíc Kč měsíčně, čistého).
• Dohromady tak daňové poplatníky více než 400 generálů stojí 756 miliónů Kč/rok (inu pěkně krvácivá rána, navíc s velmi negativní prognózou).

Poznámka : Pokud současně přihlédnu k prosincovým výrokům ze zdravotnictví na téma rozšíření výsluh i na další profese, připomíná mi systémová snaha o vyrovnaný státní rozpočet jízdu na horské dráze. Neboť v roce 2022 šlo na mandatorní výsluhy jen v gesci MV ČR 5 954 553 913,- Kč a se započtením vojáků dosáhla celková suma 15.5 miliardy Kč. Přitom všichni občané vykonávají na území ČR pracovní činnost jen na základě svého svobodného rozhodnutí (někdejší „umístěnky“ komunisté zrušili v 70 letech minulého století).

Ve Věstníku ÚNMZ č. 12/2023 je kromě jiného uvedeno: